Když už jsme byli na azurovém pobřeží, tak jsem jako správná fanynka filmů o četníkovi, nemohla vynechat St. Tropez, chtěla jsem vidět četnickou stanici a vůbec, docela mě to město zajímalo. Kus cesty od Verdonu se jelo dobře, ale jak jsme se dostali na pobřeží, tak se cesta zase táhla a před St. Tropez už jsme samozřejmě stáli v koloně (jak jinak tady taky, kolikrát to člověku fakt leze na mozek, tak si říkám, když vidím ty Ferrari, na co tady vlastně mají takové auta?) Město jsme našli a navigace nás navádí přímo k četnické stanici. Myslela jsem, že si to tam alespoň v klidu budu moci prohlédnout, ale je to samozřejmě turistické místo, kam míří spousta lidí, což by mi tak ani nevadilo, jako spíše pseudočetník před stanicí s gumovou maskou Louis de Funése, taková šaškárna je mi z duše protivná a fotím si tohle místo jenom informativně. Byla jsem tam, ale víckrát to tam vidět nemusím.

a17

Jinak je samozřejmě St. Tropez takové, jaké jsem předpokládala. Jdeme se projít do přístavu, ale ani to není až tak extra zajímavé, tedy na to, kolik je tu všude lidí. Po tom Verdonu už jsme i unaveni a je velké horko, tak se rozhodujeme, že se nebudeme zdržovat a pojedeme přímo do kempu, tedy nějakých 50 km cesty. První zádrhel nastává při placení parkoviště. Jsou tu budky s automaty, ale v každé z nich do toho někdo buší, snaží se zaplatit a nic, dochází nám, že to asi nefunguje. No, jo, ale co teď my tady. Jedeme na začátek parkoviště (v protisměru, v jednosměrce) a tam konečně Michal potkává pracovníka obsluhy. Ten mu říká, že jim vypadl systém, že můžeme odjet i tak. Zkoušíme to tedy a brána nás opravdu pustí (teď by mě jenom zajímalo, jestli jsou ty budky propojeny s tou bránou a nebo prostě lidé jenom myslí, že platit musí, no to byla jenom myšlenka, kterou bych do praxe uvádět nezkoušela, jen tak mě to prostě napadlo). Další potíž je při výjezdu z města, kde samozřejmě (a na to si nikdy nezvyknu) stojíme v koloně. A pak ještě jedna pecka, jedeme cestou v kopcích, fakt pomalinku a až po kusu cesty vidíme v serpentinách před námi nákladní auto, které má naloženo velikou jachtu, bych se fakt picla, tady všude kolem moře a oni si vezou jachtu po cestě, ještě v kopcích, takže zablokovali silnici na pořádnou dobu. Do Hyéres dojíždíme fakt utahaní, byl to prima den, ale to cestování je někdy i únavné. Celou cestu jsme si klimatizací chladili bílé víno Marquiz du Peyret (které jsme si fakt oblíbili, hodně podobné naší Pálavě), takže jsme si po tom horoucím dni užili příjemný večer v kempu.

c18

28.8.2012 (11. den cestování): ráno se probudíme a je nějak pod mrakem, je teplo, takže se po snídani vypravujeme na Almanarre. Je tam i docela dost lidí, ale už vidíme, jak se přes hory v dáli valí obrovská černava, ty mraky jsou těžké a bylo jasné, že tohle něco určitě přinese. Holky skočí do vody a řádí, já je pozoruju. Taky nám nad hlavou neustále poletují dva vrtulníky (vypadá to, jako by chtěli ty mračna rozehnat) … vidím že Michal něco pozoruje na nebi, chvilku přemýšlí, co prý to je, jestli volavky, ne, jsou to plameňáci … jsou úžasní, krouží nám nad hlavama, nemůžeme se na ně vynadívat … nádhera, jedním slovem krása … snášejí se dolů, běžíme se na přesyp podívat, kam a v tu chvíli vidíme, že v těch “rybníčcích”, které jsou ohrazené naproti přes cestu je celé hejno. A já samozřejmě nemám teleobjektiv (na co taky jsem si říkala, když nefouká, nebude se surfovat) … jsem z toho upřímně nešťastná, i domácí lidé si je fotí, jsou ale daleko, podle mě na těch pidi foťáčcích nemůže jít absolutně nic vidět … Michal říká, že tohle si nemůžeme nechat ujít a skočí do auta a jede do kempu pro objektiv :-D (já bych to pro něho taky udělala) … pořád se na ně koukám, počasí je čím dál horší, sem tam oblohu protne i blesk … je jasné, že bouřka už je blízko … a Michal je tu s objektivem … tak si je fotím … fotky nestojí za moc, ale zážitek to byl obrovský, jeden z největších na dovolené, jsem prostě a jednoduše nadšená. No a v tu chvíli začíná pršet. Nasedáme do auta a chceme se jet projet po pobřeží. Lije tedy pořádně. Asi 30 minut, pak uplyne ještě dalších 30 minut a na nebi je zase azur, to mě tady baví :-D . Tak se vracíme do kempu, dáme si oběd a pojedeme do Toulonu se podívat konečně na ten stan. Mají ho tam, ten velký, stojí sice jenom 10 tisíc, ale je to kus věci, 30 kg, poprvé zaváháme, možná bychom se mohli spokojit s tím menším, musíme to promyslet … takže nekupujeme nic a necháváme to na zimu, až budeme mít čas a probereme to ze všech stran.

b16

Poprvé se ozývám do práce, abych se vůbec dozvěděla, kdy začínám pracovat. Dozvím se, že naštěstí až ve středu, takže tím se mi volno protahuje na 19 dní v kuse. Odpoledne jsme se vydali znovu na pláž. Tentokrát je tam krásně a horko, holky blbnou na lehátku, pinkají si artengo, my si s Michalem povídáme na pláži. Pak nám to nedá, bereme artengo a jdeme si taky pinkat. Holky nás povzbuzují z vody. Hrajeme opravdu s velkým nasazením :-P. U stanu si opět děláme pohodu, to je takový super relax … horká sprcha (tady jsou nejlepší sprchy ze všech kempů, ve kterých jsme byli … všude teče sice teplá, ale tady je úplně úplně horká, přesně tak, jak to mám nejradši). Internet dneska chytáme i u stanu, no večer značky ideál.

d16

Fotky k této části jsou na linku: http://janavavrova.rajce.idnes.cz/Francie_2012_-_St._Tropez_Almanarre_5_7/