Postavili jsme stan a chystáme se do historického centra Benátek. Loď nám jede každou celou, rádi bychom to stihli v 18:00, vyjdeme s časovou rezervou, když docházíme k zastávce na moři, chystám se fotit, foťák nefotí (no a ani nemůže), nevzala jsem si totiž baterku (já hlava děravá). Michal se nabídne, že mi pro ni zaběhne, on je prostě zlatý :-D a já můžu fotit … loď přijíždí na čas a máme ji kromě jednoho páru se psem jenom sami pro sebe. Spadly z nás starosti z cesty a fakt se těšíme, až budeme na místě. Plánujeme nějakou fajn večeři a jen si to užít. Je pod mrakem, ale to počasí má takové zvláštní kouzlo. Dojíždíme do Zattere a první, co si dáme je zmrzlina … Michal myslí ale jenom na jedno, chce se mu, takže spěcháme na WC. Pak už se jenom procházíme, směr náměstí Sv. Marka. Holky chtějí nakupovat, takže ohlížejí všechny stánky okolo :) obdivují holuby na náměstí … od poslední návštěvy loni vypadá náměstí lépe. A ta atmosféra podmračeného podvečera je úžasná. Nikdy jsem tady nebyla večer a moc se mi to líbí.

a19

Fotky moc nejdou, není už skoro žádné světlo, ale užívám si tohle svoje oblíbené místo, jako bych tu nebyla popáté :) . Prohlížíme si výlohy plné karnevalových masek, některé jsou opravdu přenádherné a taky zvědavě ohlížím výlohy světových obchodů, Prady, Burrberry apod. Máme už hlad, takže najdeme pizzerii a v tu chvíli začíná pršet … sedíme pod deštníky, takže to ani nevadí. Moji pozornost upoutá pár vedle u stolečku, večeří, najednou číšník přinese opravdu mega květinu a na stole se objeví krabička s prstýnkem a mladík pokleká na zem. Slečna to evidentně nečekala a je v totálním šoku (já trošku taky, takové emoce v přímém přenosu), ona pláče a polsky odpovídá, že ANO, z druhé strany restaurace se ozývá potlesk a oni se objímají. Trošku kýč, že? (ale krásný :-P ) … takže to bylo takové zpestření při večeři, v setmělých a nádherně osvětlených Benátkách …. mám toho do dneška plnou hlavu, té atmosféry (já to místo miluju a rozhodně se tam budeme i nadále vracet) … pizza byla úplně skvělá a presso taky, cítíme se výborně. A přestalo i pršet, takže se rozhodneme přidat do kroku, abychom stihli loď zpátky do Fusiny, chvilkama běžíme, ale stihli jsme to. A s námi asi milion (tak milion ne, ale dost) dalších lidí.

b18

 Scházíme do podpalubí, ale je tam vydýchaný vzduch, tak jdeme ven, sledujeme jak opouštíme historické centrum a přes moře se vracíme zpátky ke stanu. V dálce se blýská a ještě to umocňuje tu atmosféru. V kempu pošlu holky do sprchy a my si dáváme naše oblíbené francouzské víno, které si pro tento účel vezeme s sebou. Pořád se blýská, ale podle zvuku je bouřka daleko (a vlastně ani během noci nepřišla) … taky si dám horkou sprchu a chystám se do pelíšku. Zítra se vstává brzo a jedeme domů … jsme u konce … ale užili jsme si to opravdu parádně, takže nelitujeme ani jednoho dne.

c20

Ráno vstáváme později, kávu už mám uvařenou, poprchá ale nic zásadního. Trošku se nám umyl i stan, takže zabalíme  a vyjíždíme směr Frýdek-Místek. Chvilku jedeme po mírném dešti, ale v dálce vidíme docela saigon. A netrvá to dlouho a vjíždíme do toho pekla. Nikdy jsem v autě nezažila takovou bouřku a liják, stěrače to neberou, dálnice za chvilku stojí … no super … další chvilku nám začne auto poškubávat a nejede … krize … jsem potichu jako myška, abych Michala nějak nenervovala otázkami, jen se potichu zeptám, může se stát, že zůstaneme stát? Dostane se mi odpovědi, že i toto se může stát (a já bych si nafackovala, že jsem se vůbec ptala), jedeme tak přes sto kilometrů, pak zastavíme na benzince, vjedeme pod střechu a Michal se to vydá spravovat (ty krizové scénáře, které z jeho strany v autě padly si ponechám pro sebe) … musím dodat, že pořád neustále lije a bude lít dalších 650 km :-D … můj drahý má ale zlaté ruce, přijde na to, kde je chyba, do vzduchového filtru se nám dostala voda a všechny ty problémy jsou z toho, něco odpojí, něco připojí a jedeme, tento problém je vyřešený, auto až domů šlape jako hodinky, ale nervy to opravdu byly a normální člověk by si to sám určitě nespravil. Řídím a před Vídní vracím auto Michalovi, naštěstí, protože už zase stojíme, ve Vídni je právě dopravní špička (úžasná cesta domů) … ale už zvládneme všechno! jen ať už jsme doma. Když přejedeme hranice Rakouska do Čech, uleví se nám, Michal říká holkám, zastavíme ve free shopu pro mlsky a kávu a pak už jedeme domů. Když přejíždíme most přes Nové Mlýny, Michal říká nadšeně holkám, holky, za dvě hodinky jsme doma :) volám mamce, bráchovi, babičce atd. že za chvilku jsme doma. No, ale proč by to mělo proběhnout jednoduše. Za Brnem se spravuje dálnice a v 10 km frontě stojíme dvě hodiny. Už mě bolí záda, holky jsou protivné, Michal nervozní … to snad ani nemůže být pravda … ale přežijeme toto a pak už frčíme domů. Doma si objednáme pizzu, dáme si víno a shodujeme se, že i přes potíže cestou tam i zpátky to byla BÁJEČNÁ DOVOLENÁ :)

d18

Fotky k této části: http://janavavrova.rajce.idnes.cz/Italie_2012_-_Venezia_7_7/#